Železobetonové překlady, průvlaky nebo věnce lze realizovat například pomocí speciálních U-profilů. Jde v podstatě o ztracené bednění ve tvaru písmene U. Nosnou část překladu tvoří železobetonové jádro s vloženou výztuží dle projektované požadované únosnosti. Tuto výztuž je vhodné připravit dopředu ve formě armovacího koše.
Omítka Ceresit CT 60 Visage se aplikuje na hladké, nosné, suché a čisté povrchy zbavené oddělujících se částic a vrstev, jako jsou například tuky, bitumeny (živice) nebo prach.
Hydroizolace je nedílnou systémovou součástí řešení sprchového koutu. Její funkcí je přímá ochrana samotného podkladu a zamezení průniku vlhkosti do něho. Sprchový kout patří v koupelně k místům nejvíce zatíženým vodou – exponované jsou jak stěny, tak podlaha v případě sprchového koutu s odtokovým žlabem, tedy bez vaničky.
K realizaci nenosných vnitřních stěn, dělicích příček s aplikací zdiva na bázi bílého pórobetonu je možné použít přesné tvárnice s tloušťkou 100, 125 nebo 150 mm. Přesné tvárnice s tloušťkou 75 mm, 100 mm, 125 a 150 mm se vyrábějí s hladkými styčnými plochami a s tloušťkou 100 a 150 mm i s perem a drážkou.
Omítka Ceresit CT 710 se aplikuje na hladké, nosné, suché a čisté povrchy zbavené oddělujících se částic a vrstev, jako jsou například tuky, bitumeny (živice) nebo prach.
Zateplení podlahy půdy patří mezi nejefektivnější, a přitom často opomíjené použití tepelné izolace v domě. Teplo stoupá vzhůru a v případě nezateplené podlahy se hromadí v půdním prostoru. Pokud tento prostor využíváme k bydlení, máme izolaci ve střešní rovině a není nutné podlahu půdy izolovat.
Velké plochy fasád, exponované nebo naopak častým pohledům skryté fasády se běžně stávají obětí pouličních „umělců“, kteří je ve snaze vylepšit většinou jen velmi nepříjemně zašpiní. Odstranění takového díla může být nejen nákladné, ale i namáhavé – a v případě strukturovaných omítek rovněž znamená i poškození vrchní vrstvy fasády.
(Článek byl aktualizován) Základ má za úkol rovnoměrně rozložit tíhu stavby na stavební podklad. Dobrý stavební základ je vytvořen ze stabilního, pevného materiálu. K tomu patří jíl, hlína a kameny. Štěrk, písek a rašelina jsou jako stavební základ nevhodné. V takových případech se používá buď injektáž podloží, pro jeho stabilizaci, nebo železobetonová deska, jelikož ta rozkládá působící tíhu na celou plochu.
Na začátku rozložíme nosníky podle přiloženého plánu kladení. Pro přesné určení vzdálenosti nosníků vložíme na každém konci nosníku vždy jednu stropní vložku. Pak přistoupíme k montáži podpůrné konstrukce, která zamezí nebezpečnému průhybu nosníků při zatížení položenými vložkami.
Stejně jako každá práce se sádrokartonem, i vytváření otvoru pro osazení zárubně a dveří má svá pravidla a doporučené postupy. Pro řádné uspořádání příčky v oblasti zárubně jsou rozhodující – světlá výška místnosti, světlá šířka zárubně a v neposlední řadě hmotnost dveřního křídla. Aby toho ovšem nebylo málo, je samozřejmě třeba začít od úplného začátku, tj. od kostry konstrukce příčky – R-UW a R-CW profilů.
Na konstrukce použité pro opláštění podkroví jsou kladeny nároky jako na konstrukce oddělující interiér od exteriéru (např. na obvodové stěny). Mj. tedy musí zajistit tepelnou a akustickou pohodu, ochranu proti atmosférickým vlivům a požáru. Z hlediska energetické náročnosti je účelné izolovat střechu nad celou dispozicí objektu.
Sádrokartonové příčky se v dnešní době těší velké oblibě. Jsou spolehlivým řešením pro členění prostoru a vytvoření klidové zóny v interiéru. Příčky ovšem musí dosáhnout příslušné úrovně vzduchové neprůzvučnosti a požární odolnosti.
Aktuální trendy a vysoké nároky na kvalitu a zejména rovinnost podlahové konstrukce výrazně preferují použití samonivelačních stěrek. Mezi zásadní přednosti těchto stěrek patří především dosažení dokonalé rovinnosti, a to již u minimální tloušťky vrstvy.
Nedostatečnou svislou či vodorovnou hydroizolaci nebo takovou izolaci, která je poškozena v důsledku degradace použitých fólií a izolačních vrstev, lze nahradit injektážním gelem na bázi zkřížených polymerů.
Dříve se při finalizaci sádrokartonových povrchů používal v koutech výhradně akrylový tmel, na rozích pak hliníkové lišty do tmelu. Takové řešení není z dnešního pohledu zcela optimální – jak z hlediska pracnosti, tak i z hlediska pevnosti a dlouhodobé životnosti. Jak tedy k rohům přistupovat, aby vznikly pevné, esteticky dokonalé spoje?
