rekonstrukce domu

Ekologickému a etickému stavebnictví se intenzivně věnuje od roku 2009. Eliška Turanská věří, že promyšlená architektura a použití správných materiálů nedělají dům dražším, ale kvalitnějším.

Na první pohled křičí řadové domy v této ulici na Praze 6: „Jsme čisté devadesátky!“ Jsou reliktem doby, kdy do Česka dorazil kapitalismus a namísto šumperáku z pokoutně sehnaných cihel se začaly stavět domy s nádechem do té doby nepoznaného Západu, což se projevovalo třeba pseudomansardovými střechami. Samotné dispoziční řešení však bylo velmi tristní a nedostačující, pokud jde o moderní bydlení.

Přibližně třetina Čechů žije na sídlištích, v Praze je to dokonce až polovina obyvatel. Poptávka po modernizaci sídlišť roste. Jak se dají sídliště udržitelně rozvíjet, adaptovat na změnu klimatu a jak v nich budovat komunitní život?

Pokud bychom úspěšnost realizací poměřovali jen velikostí zastavěné plochy, projekt z Prahy 10 by nejspíš nezabodoval. Koneckonců, ateliér re:architekti studio k parametrům stávajícího objektu přidali jen něco kolem 90 centimetrů. Jenže i necelý metr navíc může nabídnout více prostoru k životu.

Nekvalitní zateplování bez příslušného projektanta, přetěžování nosných konstrukcí dostavbami, často „divoké“ úpravy interiérů doprovázené bouráním dodatečných otvorů u nenosných, ale i nosných stěn, zřizování zelených střech bez statického posouzení únosnosti konstrukce… To jsou jen některé prohřešky, s nimiž se při stavebních úpravách panelových domů setkávají odborníci.

Chlístov u Neustupova, kousek nad nebolickým rybníkem, mezi Borkem a Malovicemi? Takový popis cesty nutí člověka pátrat v podrobných mapách a skutečně činí z Hojšína krásně ztracenou samotu. Samotu, kterou ale nejprve museli k životu probrat architekti.

Trhové Sviny nejsou zrovna světová metropole, a to je možná jejich největší klad. Rázovité jihočeské městečko si ve vnitřním obvodu svého historického jádra totiž stále uchovává to, co je činí originálním a mimořádným. A právě z této esence bezprostřední autentičnosti pak těží propojený dvoj-Dům na Kozině.

Po téměř deseti letech příprav otevřela Vysoká škola uměleckoprůmyslová svou novou budovu. Transformací nevyužívané základní školy v Mikulandské ulici vzniklo Technologické centrum, které nabízí studentům zejména dílenské zázemí. Budova má také prostory pro teoretickou výuku, výstavy, společenské akce nebo konference. Podle dřívějších informací měla přestavba stát asi 420 milionů korun.

Obnova bytových domů trvale přináší zásadní zlepšení jejich tepelně-technických vlastností již celá desetiletí. Původně vzhledově nepěkné domy se promyšlenou rekonstrukcí poměrně rychle přeměňují v pohledově estetické bytové objekty, což má v konečném důsledku pozitivní dopad jak na celkový vzhled lokality, ve které se nacházejí, tak i na lidi, pro které daná lokalita tvoří příjemný domov.

Rekonverze, přesun významu objektu a zpřístupnění jeho nové funkce využití, nebyla v tomto případě zrovna spěšnou depeší. Bezprizorní stavba se ke svému plně industriálnímu pojetí vrátila prakticky až po devadesáti letech, poté, co v ní investor a architekti objevili její někdejší hloubku a potenciál.

Stavíte nebo rekonstruujete dům a plánujete instalaci tepelného čerpadla, větrací jednotky nebo ohřívače vody, využijte tuto jedinečnou příležitost, naplánujte si čas a navštivte nás.

Ukázka vpravdě vytříbené architektury, která zachovává autentický vzhled domu s dlouhou historií, ale citlivou rekonstrukcí jej vede k přítomnosti. Projekt o vyvážení komplikovaného vztahu mezi zchátralostí a záchovou, realizovalo v Třeboni studio architektky Markéty Cajthamlové.

Vila, jež je součástí zástavby v blízkosti pražské osady Baba s avantgardními funkcionalistickými domy i tradičnějšími stavbami, měla štěstí. Podobné stavby nechávají jejich majitelé často zbourat a nahrazují je novostavbami.

Na začátku šlo o nedostavěnou chatu z osmdesátých let v malé vesničce Jiřetín pod Bukovou v Jizerských horách. Architekti libereckého studia Mjölk jí vtiskli novou tvář a přestavěli ji na víkendový pohodlný domek pro volné dny naplněné výlety do hor nebo jen prostým lenošením v létě či v zimě.

Tradiční rodinné domy na jihomoravském venkově měly neměnné členění. Směrem k ulici bydleli rodiče s dětmi, v zadní části vnořené do dvora byl příbytek prarodičů a v návaznosti na obytné zóny byla situována hospodářská stavení. Rekonstrukce jednoho tradičního domu přinesla nové řešení – oddělení starého domu od nové stavby. Ta respektuje původní architektonický styl, současně ale poskytuje moderní komfort bydlení bez kompromisů.