Nebušice. Městská část na severozápadním okraji Prahy, která si i navzdory překotnému rozvoji v posledním desetiletí uchovává do jisté míry vesnický ráz. Vydá-li se člověk pryč ze zástavby do polí dojde po krátké procházce k Oku. I kdyby sebevíc spěchal, musí se to zastavit a objekt blíže prozkoumat.
Na kopečku nad golfovými jamkami v areálu Galerie Golf Hostivař se tyčí drobná realizace Martina Rajniše nazvaná poeticky Včelín. Šest a půl metru vysoká krajinná dominanta si přitom od prvního nápadu ušla dlouhou cestu, putovala z místa na místo, a dokonce i na jiné kontinenty. Jak to tedy se Včelínem bylo?
Posedy jsou malými dominantami českých polí. Mají svoje čísla, jména po významných lovcích a někdy bizarní podobu odhalující fantazii svých stavitelů. Tři posedy – Lavička, Silo a Křeslo – jsou novými výletními místy v zapomenutém akátovém remízku mezi Libčicemi nad Vltavou a obcí Tursko. Jejich koncept pracuje s různými geometrickými tvary, kapacitou i funkcí.
Z roku 2021 zbývá posledních pár hodin a většina z nás už se pomalu připravuje na vstup do nového roku se třemi dvojkami. Ať už na něj nahlížíte s optimismem nebo s menší či větší skepsí, určitě se vyplatí tak činit s pořádným nadhledem. A ten nezískáte nikde jinde, než na pěti výjimečných rozhlednách a vyhlídkách.
Mezi Libčicemi nad Vltavou a obcí Tursko ožil zapomenutý remízek, studenti ateliéru Hlaváček – Čeněk Fakulty architektury ČVUT v Praze zde postavili tři posedy. Lavičku, Silo a Křeslo budou využívat myslivci i turisté, které nové instalace do krajiny přivedou.
Vzpoura proti usedlým konzervativním normám a současně pokora vůči okolní krajině. Nesmiřitelné protipóly, které se setkávají v realizaci vyhlídky na Malém Špičáku u Tanvaldu. Vyhlídka Špička patří ke stavbám v krajině, ke kterým nelze zaujmout neutrální postoj.
