Srub vybírali na internetu
Pokud předpokládáte, že ve srubu žijí pouze nadšenci, kteří o takovém bydlení sní už od školních let, mýlíte se. Příkladem jsou majitelé tohoto domu na Trutnovsku. V jejich starém bytě se cítili dobře, nic jim tam - kromě více místa - nechybělo a rozhodně se nehodlali stěhovat.
„Rozhodnutí, že se přestěhujeme do svého, přišlo ze dne na den. A protože jsme s manželkou orientování více k přírodě, o ničem jiném než o srubu jsme ani neuvažovali. Navíc naše odhodlání ještě podpořil půlroční pobyt na Aljašce a také náhoda. První srub, který jsme na internetu našli, se jmenoval Jirka,“ říká majitel a vzápětí dodává, že jeho otec, on i syn jsou Jirkové.
Srub dle vlastního návrhu
V den, kdy se rozhodli stavět, začalo i hledání pozemku. I to probíhalo jednoduše prostřednictvím realitní kanceláře. Manželům se místo líbilo, měli z něj skvělý pocit a rozhodli se, že právě tam chtějí žít. I když vyhlédnutého Jirky se nakonec museli vzdát. „Je spousta typových srubových domů, ale žádný dispozičně nevyhovoval našim představám. Sledovali jsme svit slunce a dle něho jsme si sami navrhli náš domov,“ říká vlastník a dodává, že provedení prvního vyhlídnutého srubu ho natolik zaujalo, že si od stejné firmy nechali postavit současný dům.
Podélný spoj „W“, který nejlépe zajišťuje neotevírání spojů
„Oproti jiným firmám používáme při stavbě stěn z kulatiny jedinečnou technologii takzvaného W spoje, která je sice náročnější na provedení, ale díky němu nedochází k otevírání spár ani po letech, kdy dřevo vysychá a přirozeně pracuje,“ vysvětluje Pavel Haniš ze stejnojmenné firmy. V čem je takový rozdíl?
„U běžně dělaných jednoduchých podélných drážek při vysychání dřeva síly ve spodní části působí proti sobě a dochází tak k nechtěné deformaci podélných spojů. U spáry ve tvaru písmene W řez v horní části ve tvaru jednoduchého V a řez ve spodní části dalšího kmene ve tvaru písmen W do sebe zapadnou. Při vysychání se síly srovnají a neodhází k otevírání spojů, do domu tak nemůže například ani táhnout, ani zatékat,“ dodává stavebník.
Podobným způsobem je konstruovaná i vedlejší stavba, která ke srubu náleží, a v níž je umístěné technické zázemí k domu a skladovací prostor. Sklep u domu není, oba objekty jsou založené na základové desce.
Nábytek na míru
Srub s čtvercovým půdorysem devět krát devět metrů je rozčleněný na společenskou zónu v přízemí a klidovou v patře. Spodní část tvoří otevřený prostor, jehož dominantou se stalo schodiště, postavené taktéž z kulatiny. To tvoří určitý předěl mezi obývací částí a kuchyní s jídelnou, kde se rodina setkává nejčastěji. Do přízemí se ještě vešel technický sklad s prádelnou, toaleta a samozřejmě předsíň. V patře se nacházejí dva dětské pokoje, velká ložnice, stylově zařízená také se srubovou postelí se šatnou a koupelna.
Nábytek si nechala rodina vyrobit z masivního buku podle svých představ a hlavně domu na míru. Proto se povedlo v domě využít každý centimetr a nikde nezůstávají „hluchá“ místa. Zatímco v dětských pokojích jsou stěny vymalované barevně, v přízemí rodina vsadila na nadčasovou kombinaci dřeva, tmavé kůže a lesklého chromu. Aby nebylo dřeva příliš, kolem krbu a v kuchyňské části ho oživují atraktivní obklady z indického pískovce Ocra. Ten se opakuje i na venkovních terasách.
Teplo je v domě rozváděno podlahovým topením, přičemž jako hlavní zdroj slouží oboustranná krbová vložka s přikládáním z kotelny, dále solární kolektory a elektrokotel.
Více o dřevostavbách
Rekonstruovaný špýchar nad Kokořínským dolem
Rozhovor s architektem na téma dřevostavba
Dům se zeleným srdcem: rozhovor s architektkou
Se stavbou srubu nespěchali
Velmi častým důvodem pro volbu dřevostavby bývá rychlost, s jakou dům roste. Majitelé se zpravidla stěhují v řádu týdnů a měsíců. V tomto případě rodina na nové bydlení nespěchala, což se projevilo v dodržování všech postupů.
„Kamiony nám přivezly kostru srubu k montáži na místo prvního července a pamatuji si, jak jsme se jezdili dívat, jak krásně a rychle dům roste,“ vzpomíná majitel. Od stavební firmy si nechali zhotovit hrubou stavbu, základ střechy, záklop štítů a terasu. Další práce si rodina zajišťovala spíše svépomocí, děda Jirka je totiž skvělý technik, kutil a hodně s domem pomohl. Na co nestačily ruce syna a otce, udělaly specializované firmy. To, že stavba probíhala tři roky, nebyla věc jejich pomalého tempa a firem, ale záměr.
První rok se dům nechal přes zimu provětrat a promrznout, další zimu se temperoval. Od pořízení parcely a vyřízení všech povolení a formalit až po samotné stěhování uběhly – na dnešní dobu neskutečné – čtyři roky. Majitelé však nelitují. Že nic neuspěchali, se projevuje na kvalitě bydlení, kde si prý stále připadají jako na dovolené.
Magdaléna Krajmerová
Foto: archiv firmy Srubové domy Haniš