Dům jako poskládáné ORIGAMI
Galerie(17)

Dům jako poskládáné ORIGAMI

Partneři sekce:

Netradiční silueta rodinného domu v okrajové pražské čtvrti odkazuje na inspiraci starým japonským uměním skládání papíru Origami. Dům využívá moderní technologie, které se prolínají s tradičními prvky filozofie feng-šuej.

Je nízkoenergetický, téměř dosahující pasivního standardu. Klade důraz na zdravé bydlení spjaté s přírodou.

Klidné místo a poměrně úzký, zato dlouhý stavební pozemek – to byly výchozí podmínky k projektování bydlení pro manželskou dvojici, která našla toto místo, jehož výhodou je otevření k jihu a výhled na les. Parcela se táhne od východu k západu. Aby místa v blízkosti přírody co nejlépe využito, rozhodli se investoři oslovit architekta Tomáše Klance, který je zaujal výtvarným stylem svých předchozích architektonických realizací.

Kompozice stavby

Architekt musel vyjít kromě charakteru parcel take z místních regulačních podmínek. Územní plán v místě dovoloval jen jednopodlažní objekt krytý sedlovou střechou. Výsledkem práce arch. Tomáše Klance, kterého omezoval tento regulativ, byla atypická forma využívající dynamického průniku zkosených rovin.

“Vyšel jsem ze základního obdélníkového půdorysu, který jsem narušil částečně zkosenou jižní obvodovou stěnou”, vysvětluje. “Dům jsem zastřešil kombinací netradičně příčně orientované sedlové střechy, pultové střechy podkroví a vegetační střechy nad garáží a terasou tak, že v celkové siluetě domu a v rovinách střech vznikl efekt japonské skládačky Origami. Právě ten dává domu nezaměnitelnou dynamickou siluetu.” Tím byla úřední podmínka splněna a to nadmíru kreativním způsobem: v podélném i příčném řezu je totiž zřetelně viditelná sedlová střecha. I když je pojata poněkud jiným způsobem, než zde nesmyslný požadavek územního plánu na sedlovou střechu předpokládal.

Dispozice budovy a řešení interiéru

Jednoduchá dispozice má nejšiřsí část na východní straně – tady je v přízemí obývací část domu s vysokým stropem otevřeným do štítu; na sebe postupně navazuje obývací prostor, jídelna, kuchyně a konečně i galerie, na kterou se vystupuje po vřetenovém schodišti s integrovaným krbem. Velkorysý přízemní prostor je dostatečně osluněn díky prosklené jižní stěně, která opticky propojuje interiér se zahradou.

Zbytek dispozice oděluje v přízemí podélná chodba na jižní trakt (s ložnicí rodičů a dětskými pokoji) a na severně umístěnou technickou část. Tady se nachází hlavní vstup, koupelna, WC a technická místnost. Na konci chodby je ještě praktická šatna s francouzským oknem.


Na galerii našla místo malá pracovna a čajové sezení s opiovým stolkem.

V podkroví pod pultovou střechou je severně orientovaný pokoj; za ním se nachází malý půdní skladovací prostor. Obytná část domu se západním směrem zužuje, přechází v zastřešenou obytnou terasu a konečně i kryté automobilové stání.

Kombinace materiálů a stavba svépomocí

Dům kombinuje obvodové nosné zdivo v přízemní části s pohledovými dřevěnými konstrukcemi stropů a krovu. Dům byl navržen jako nízkoenergetický, téměř dosahuje pasivního standardu. Má výborné tepelně akumulační vlastnosti, v létě se nepřehřívá a v zimě drží teplo. Stěny jsou zděné z vápenopískových bloků, zateplené z vnější strany a opatřené hliněnými omítkami. Dům vytápí tepelné čerpadlo s řízeným větráním a rekuperací. Realizace stavby pak proběhla svépomocí. Ušetřilo se i na materiálu, protože dřevo na stropy a krovy pochází z vlastních zdrojů investorů.

Hliněné omítky, marocké štuky a promyšlená barevnost

Přiznaná konstrukce krovu a architektovo celkové koncepční řešení interiéru bylo základem, na který investoři sami navázali dalšími pracemi – především vlastnoručně prováděnými hliněnými omítkami a marockými štuky. Interiéry pak majitelé zařídíili v teplých a tlumených zemitých barevných odstínech. Skvěle se sem hodí teakové podlahy, pečlivě vybraný nábytek a veškeré dekorace včetně originálních kusů indonézských dekorací. To vše, spojené masivními tvary, oblými hranami a volbou materiálů prozrazuje, že investoři dodržovali zásady feng-šuej.

Text: Alena Gembalová

Foto: Vavřinec Menšl