Hliněné omítky pro příjemný pocit pohody
Uplatnění na našem území našla hlína především v nosných konstrukcích budov. Zdivo historické bylo prováděno ve dvou základních technologiích, a to jako zdivo válkové nebo jako zdivo zděné z hliněných cihel ručně zhotovovaných (vepřovic).
Tzv. Ohňový patent císařovny Marie Terezie z roku 1751 pak položil základ k širokému uplatnění hliněného materiálu do dřevěných staveb jako ochrany proti požáru. Omazávky roubených konstrukcí se prováděly oboustranně v tloušťce přibližně 80 mm, pro lepší přídržnost ke dřevěnému podkladu byly do dřeva hustě zavrtávány dřevěné kolíky (tzv. ježkování).
Po roce 1870 nastal velký rozmach ve výrobě pálených cihel v souvislosti s vynálezem a rychlým rozšířením kruhové pece. Na přelomu 19. a 20. století již pálená cihla vítězně kráčí Rakousko-Uherskem a ve snaze o její další rozšíření prosadil cihlářský průmysl úplný zákaz používání nepálené hlíny ve stavbách.
V souvislosti s tímto zákazem užívání hliněného materiálu před sto lety se předpokládalo, že hliněné stavby brzy zcela vymizí. Nestalo se tak a hliněný materiál se začal vracet nejprve na sklonku 20. století v Evropě a později, začátkem 21. století také u nás. Dokladem je množství domů na našem území, které hlínu ve svých konstrukcích využívají. Upřednostňováno je přitom užití v podobě nenosných částí stavby, a to ve formě hliněných výplní stěn, obezdívek, příček a zejména omítek. Důvodem je fakt, že při použití v exteriéru se negativně uplatňuje negativní působení vody na hliněný materiál.
Pro hliněné omítky lze použít již hotové pytlované směsi nebo lze použít jílovitou hlínu vykopanou ze základů pod vznikajícím domem. Taková vytěžená hlína se musí – ani ne tak složitě, jako pracně – připravit a smíchat ve správných poměrech s dalšími, samozřejmě, přírodními komponenty. Toto je cesta, jak si skoro zadarmo zajistit materiál pro zdravé bydlení. Bohužel se v tomto případě lze nadít převážně hlíny v hnědé barvě, či jiném tmavém odstínu. Určitě se ale najdou místa, kam se i tento materiál bude hodit, protože ve své čisté přírodní formě bude na omak i vizuálně působit omítka velmi jemně a teple.
Jiných, ale hlavně světlejších, odstínů hliněné omítky je možno docílit výmalbou vápnem či kaseinovými barvami, které neuzavřou povrch hliněné omítky. Bohužel kaseinový i vápenný nátěr může u někoho vyvolat pocit klasicky natřené omítky.
Pokud se nechcete dostat do této situace je řešením použít některou z hliněných omítek zavedených výrobců. Ty jsou dodávány jako přírodní i barevné finální hliněné omítky. Mohou v nich být přimíchány různé přírodní přísady (byliny, písky, mikroorganizmy apod.), které posouvají estetičnost a funkčnost stěny do jiné roviny (plasticita, vůně, vyšší absorpce páry, povrchový design).
A proč hliněné omítky? Protože hlína léčí – tím, že reguluje vzdušnou vlhkost udržuje zdravé mikroklima, potlačuje vysokofrekvenční záření, konzervuje a chrání dřevěné konstrukce dřevostaveb, akumuluje teplo, je příjemná na dotyk a v přírodní formě teplá na pohled. Hliněné produkty mají také obzvláště dobré zvukově-izolační vlastnosti, jsou lehce zpracovatelné a recyklovatelné.
Text a foto: uca
