Správná montáž asfaltových šindelů a nejčastější chyby při montáži

Asfaltové šindele, někdy též nazývané kanadské šindele, jsou jedním z nejpoužívanějších střešních materiálů při rekonstrukcích starých střech. Hodí se ale také jako střešní krytina i pro novostavby, jelikož mohou nabídnout několik velmi zajímavých vlastností. Nízkou plošnou hmotnost, extrémní odolnost, dlouhou životnost, variabilní vzhled a rychlou aplikaci. Jak správně postupovat při montáži a čeho se naopak vyvarovat?

Příprava před pokládkou

Záklop musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Pro záklop se proto nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 22 mm (přesná tloušťka záleží na sklonu střechy, roztečí krokví a sněhové oblasti a nikdy by neměla být menší než 15 mm).

Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta ochrání střechu před pokládkou a během ní a vyrovná drobné nerovnosti v záklopu. Předtím než se na záklop instaluje podkladní pás, je nutné spodní hranu střechy (okapová hrana střechy) oplechovat (okapnice).

Důvodem je, aby se do dřeva nemohla dostávat vlhkost a voda při stékání ze střechy či při odtávání sněhu. Jako podkladní vrstva se rozhodně nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost, šindele se zvlní a životnost střechy se sníží.

Již vůbec nesmí být ze stejných důvodů použita klasická papírová lepenka. Stejně tak není vhodné používat na podkladní pás jiné materiály než na bázi asfaltu – nezajistily by nepropustnost střechy.

Nejčastěji používanými a oblíbenými podkladními pásy jsou lehké asfaltové podkladní pásy. Díky svým vlastnostem a odlehčenému množství asfaltu zajišťují snadnou montáž, umožňují práci v chladném i horkém počasí a vyrovnají drobné nerovnosti v záklopu.

V úžlabí se podkladní pás instaluje svisle, v normální ploše střechy vodorovně. U sklonů střech pod 20° je nutné mít vyšší přesah pásu, a to až 50 %. U sklonů nad 20° stačí přesah pásu 8 až 10 cm, u sklonů nad 85° není nutné podkladní pásy používat. Podkladní pásy se uchycují do záklopu hřebíky, a to každých 40 cm ve všech směrech podél okraje pásu.

V případě, že střecha má úžlabí, která nebudou vykryta šindeli, vykrývají se jako první tato úžlabí. Do úžlabí je možné použít oplechování nebo speciální úžlabní asfaltový pás, který je možné zvolit ve stejné barvě, jako je barva šindelů. Poté je střecha oplechována kolem závětrných hran okraje střechy od okapů k hřebeni.

Pokládka šindelů

Pokud je tedy dřevěný záklop v pořádku, jsou nainstalované podkladní hydroizolační pásy a jsou oplechovány okraj střechy i ostatní přečnívající prvky, můžeme se pustit do samotné pokládky šindelů.

Ideální doba pokládky je od jara do podzimu, kdy je bezpečně zaručeno perfektní přilepení jednotlivých šablon k sobě navzájem. Šindele se zpravidla prodávají v balících. Jeden balík odpovídá většinou třem čtverečním metrům.

Na trh se dodávají šindele se samolepicími body z vysoce lepivého asfaltu, nebo dokonce šablony se samolepicí úpravou jejich spodního líce. Lepicí pásky na zadní straně šindelů se nemusejí strhávat, pokud výrobce neurčuje jinak.

Šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru. Je nutné, aby byly na startovací řadu použity šindele, u kterých se odříznou tabule. Tím zkrátíme jejich výšku o necelou polovinu. Pouhé otočení šindelů je nevhodné, protože termoaktivní samolepivé body, které se odříznutím tabulí dostanou až k samému okraji střechy, zajišťují dokonalé slepení šindelů, zabraňují vniknutí vody nebo odtržení větrem.

Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel jakékoli barvy. Spodní část této řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy, nejlépe přes oplechování. Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou. Jejich průměr je 8 až 10 mm a jsou takové délky, aby pokud možno neprošly bedněním. Hřebíky se zatloukají v místě, kde začíná výřez jednotlivých zubů.

První řada se přibíjí přímo na startovací řadu a používá se na ní celý šindel. Každá vyšší řada se zkrátí o polovinu tabule u šindelů s výřezy. Při zatloukání do OSB desek se používají hřebíky s vroubky, které znemožňují vylézání hřebíků ze záklopu. Rozhodně se nedoporučuje používání spon, které nemají dostatečnou odolnost proti silným větrům a na které se nevztahuje záruka ze strany výrobců šindelů.

Každá další řada se pak pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele, přičemž se zkracuje o polovinu tabule. Tím se zamezí překrývání mezer mezi vrchní a spodní řadou. Každá další řada směrem nahoru se opět posunuje o půl tabule, aby plocha střechy byla celistvá a vykazovala patřičnou tuhost.

Hřebenáče se pokládají na střechu poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Pak se ze zbytků nebo z nových šablon nařežou jednotlivá „okna“ ve tvaru lichoběžníku, která se přes sebe naskládají a přitlučou po hřebeni.

Nepřehlédněte: Poruchy střech z asfaltových šindelů

Chyby při pokládce

Vznikají většinou základním nezvládnutím výše popsaného postupu. Zde jsou rady a tipy, jak se nedostatkům v pokládce vyvarovat.

• Před samotnou pokládkou šindelů je nutné zkontrolovat, zda jsou hotové všechny komíny a dokončené veškeré vývody ze střechy (okna, odvětrávání, sanitární odvětrávání atd.). Je nutné zajistit dostatečné oplechování těchto prvků. Není možné nahradit oplechování u štítů a u okapní hrany ohýbáním šindelů do 90° a přitloukáním jejich přehnutých konců ze strany štítu. Časem se vyskytnou na šindelích podélné praskliny a může zatékat do střechy.
• Je vhodné začít s pokládkou na zadní straně střechy (méně viditelné části), na které získáme zručnost a zkušenost. Pokud je pokrývač pravák, měl by začít na levém dolním konci zadní strany střechy a pokračovat směrem dopředu a nahoru. Pokud je ve střeše nějaký detail, jako například okno či úžlabí, začneme s pokládkou u závětrné hrany a pokračujeme směrem k tomuto detailu.
• Správné je použití diagonálního způsobu; každá následující řada má oproti předcházející řadě začínat šindelem zkráceným o polovinu tabule. Postupnou pokládkou se ve stejné pozici nad sebou objeví každá osmá řada, což přispívá k tuhosti střechy. Při nestabilní konstrukci střechy se mohou šindele mechanicky poškodit a zvyšuje se riziko zatékání.
• Šindele je nutné používat pouze pro vymezený sklon střech 15 až 85°. U malého sklonu je riziko zatékání, když se volí nedostatečný přesah šindelů. Naopak u vysokého sklonu je zvýšené riziko odtržení silným větrem. Výjimku tvoří samolepivé šindele typu Shield, které lze použít i na kolmé stěny (90°).
• Použité hřebíky musejí být kvalitní. V případě, že korodují, mají malou hlavu, jsou krátké, bez retenze i vroubků a špatně zatlučené, zvyšuje se pravděpodobnost, že se krytina při silném větru odtrhne a do objektu bude zatékat. Dále jsou šindele přitlučeny hřebíky ve špatných místech, což může způsobit jejich rychlou korozi a zatékání.
• U střech s nárožím začneme s pokládkou uprostřed střechy. Uprostřed střechy si vyznačíme křídovou linku, od které pokračujeme na obě strany. Začneme u okapů a pokračujeme diagonálně nahoru. Pro hřebeny a nároží je možné používat pouze tabulové šindele. Je zakázané používat šindele tvaru bobrovky, protože jejich velikost by nezajistila dostatečnou ochranu před pronikající vodou.
• Po montáži šindelů je nutné zkontrolovat slepení jednotlivých šablon. Přestože se šindele slepí samy díky aktivaci termobodů slunečním zářením, je možné, že v některých oblastech – při nevhodném počasí či severní orientaci střechy – je nutné šindele slepit bitumenovým tmelem. Doporučuje se použít bitumenový tmel a dvojité zabití hřebíků u sklonů střech nad 60° a použití tmelu u posledních pěti řad pod hřebenem.

Ing. Vítězslav Joura
Foto: archiv autora

Autor pracuje ve firmě IKO, s. r. o.