Keramické obklady je třeba pečlivě zkoumat

Důvodů, proč obkládat stěny, je mnoho. Současně s tím však existuje i slabé povědomí o podmínkách nutných při projektování a realizaci prostor obkládaných keramikou; chybí elementární znalost moderních technologií.

Vše, co má být kvalitně provedeno, musí být provedeno profesionálně. Zákazníci nemohou mít dostatek objektivních informací a profesionálové, kteří by je měli poskytovat, je nemají kde získat, a tak mnohdy záleží pouze na jejich iniciativě a ochotě se učit. Ale i to se zlepšuje – s výraznou podporou výrobců jsou prodejci a montéři pravidelně proškolováni. Keramické obklady a dlažby jsou stále jedním z nejběžnějších materiálů, kterými obkládáme stěny nebo podlahy interiérů a exteriérů.

Je čas módních trendů
S vývojem výrobních technologií jdou ruku v ruce také změny módních trendů. Ještě před několika lety byly nejběžnějšími formáty obkladaček 15 × 15, 20 × 20 a 20 × 25 cm, v současné době je tendence ke zvětšování – běžné jsou formáty 25 × 40 či 36 × 50 cm. Velké formáty se používají i v malých koupelnách, jsou efektní, malou koupelnu mohou opticky zvětšit. V současné době jsou v nabídce i takové rozměry, jež překonávají naše tradiční představy – 1 000 × 3 000 × 7 mm.

Nesmíme zapomínat ani na tradiční mozaiky, které jsou nejmenším vyráběným obkladovým prvkem. Jedná se o výrobky od rozměrů 0,7 × 0,7 přes běžné 2 × 2 až 10 × 10 cm. Velmi progresivním prvkem jsou dodatečné úpravy – kalibrace a rektifikace obkladu. V rámci těchto úprav se výrobek ořízne na přesný rozměr. Kalibrací se dosáhne rozměrová přesnost na desetiny milimetru, rektifikací na setiny. Rektifikované dlažby je pak možné pokládat s minimální spárou o šířce 2 mm. Leštěním neglazovaných dlažeb (do 0,5% nasákavosti) se dosáhne vysokého zrcadlového lesku. Podle požadavků zákazníka lze vysoce slinuté keramické obkladové materiály řezat na požadovaný tvar vodním paprskem. Tato technologie umožňuje vytvářet nepravidelné obrazce v různých kombinacích za podstatně vyšších realizačních cen.

Výhody a nevýhody keramických obkladů
Keramické obklady a dlažby mají nezastupitelné místo při obkládání nejrůznějších prostor. Zejména tam, kde se uplatní jejich hlavní přednosti – možnost volby nasákavosti podle účelu i podle odolnosti proti mrazu, jejich omyvatelnost, rozměrová přesnost i objemová stálost. O vysoké úrovni technologie výroby obkladů svědčí množství parametrů, které výrobek charakterizují. Abychom mohli zvolit správný typ keramického obkladu a dlažby v konkrétních podmínkách, musíme znát vlastnosti a parametry keramických obkladů a dlažeb. Vše je popsáno v normách.

Je však třeba zvážit i negativa keramických obkladů – například jejich vysokou tepelnou vodivost, která vyvolává pocit chladu, nebo menší odolnost vůči padajícím předmětům či způsob montáže za použití mokrého procesu, a tím nesnadná oprava (výměna jednotlivých obkladů). Přesto výhody, které nám keramické obklady přinášejí, jednoznačně převládají. Nespornou výhodou je totiž i to, že keramika úspěšně nahrazuje ubývající přírodní materiály (zejména mramory), které se stávají velmi drahými.

Při výběru obkladů a dlažeb platí určité zásady
Vybíráme vždy takový druh keramických obkladů, který je vhodný pro dané prostředí. Nicméně při jakékoli lidské činnosti se nevyhneme určitému procentu vad. Vady u keramických obkladů je možno rozdělit do dvou základních skupin:
1. vady materiálů,
2. vady vyplývající z nesprávně zvoleného použití obkladových prvků,
3. vady kladení.

Vzhledem k tomu, že výroba obkladových materiálů je v současné době velmi sofistikovaná, nachází se podíl nekvalitních materiálů hluboko pod 10 % všech vad. Ostatní vady připadají na nesprávnou volbu materiálu nebo na špatně provedenou technologii.

Základem dobrého výsledku je rovněž správná orientace již při nákupu zboží. K rozpoznání, o jaký druh výrobku jde, slouží značení výrobků a deklarování vlastností. Na rubové straně většiny obkladových výrobků jsou uvedeny všechny důležité údaje:

• země původu,
• výrobce, adresa, logo, popř. další kontakty,
• popis obkladových prvků – zatřídění do skupiny podle normy (I, II, III), mrazuvzdornost apod.,
• katalogové číslo (název obkladového prvku či výrobní série),
• tonalita (odstín),
• deklarovaný a jmenovitý rozměr,
• deklarované technické vlastnosti – otěruvzdornost PEI, obrusnost, protiskluznost apod.
• třída jakosti,
• množství kusů na jednotku plochy (ks/m²).

Mnozí prodejci si u výrobců nechávají balit zboží do kartonů s vlastním logem. V tom případě může být počet údajů omezen nebo zjednodušen; tento fakt bývá hlavním důvodem nákupu zboží s jinými vlastnostmi, než jaké jsou deklarovány na obalu. Mnohdy to bývá součástí obchodní politiky – výrobky lákají zákazníky především nízkou cenou.

Každý výrobce by měl svoje produkty specificky označovat již na kartonu nebo v přiloženém katalogu a kupující by se měl s obsahem těchto údajů podrobně seznámit. Katalogy obsahují kromě všeobecných informací i další specifické informace, týkající se legislativních požadavků na výrobky, jako je prohlášení o shodě podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů, popř. získání značky CE, výsledky protokolů z akreditovaných zkušeben, ale také údaje o výrobci, zda má certifikát ISO 9001:2000; tím deklaruje systém řízení jakosti ve výrobě a obchodu. Pro případnou reklamaci je nezbytné, aby byly ponechány všechny obaly od obkladů, protože jsou na nich uvedeny základní identifikační údaje, tj. deklarované vlastnosti výrobcem. Dále je nezbytné mít doklady o objednání i prodeje zboží.

Při nákupu by měl prodejce předložit atesty výrobce a prohlášení o shodě výrobků s normami podle zákona č. 22/1997 Sb. a nařízení vlády č. 81/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V případě nákupu mramoru je to pak prohlášení o shodě obkladových prvků z kamene s normou ČSN 72 18 00 III/a. V případě, že požadavky na výrobek nejsou určeny normou, musí mít takový výrobek zpracovaný stavebnětechnické osvědčení (STO), které vydává autorizo­vaná osoba. STO je zpravidla zpracováno pro celý systém, například na izolace balkonu, teras a podobně – nestačí tedy mít k dispozici certifikáty na jednotlivé materiály, protože systém musí být posouzen jako celek.

Vlastnosti je třeba ověřit
Pro správnou aplikaci keramických materiálů sledujeme zejména parametry, které vyjadřují užitné vlastnosti a vhodnost použití pro daný prostor:
Otěruodolnost. Odolnost proti povrchovému opotřebení. Stupeň opotřebení glazovaného povrchu se udává ve stupních PEI. Stupnice hodnot dosahuje hodnot PEI 1 až 5. Tento údaj se mnohdy zaměňuje s tvrdostí, což je nesprávné. Orientační použití glazovaných dlaždic ukazuje tab. 1.

Protiskluznost. Vyjadřuje hodnotu úhlu, při kterém kráčející osoba začne pociťovat znejistění chůze na šikmé ploše. Má hodnotu R10 až R13. Obecně platí, že pro skupinu výrobků označených hodnotou R10 platí nižší nároky než na skupinu R13. Tab. 2 vyjadřuje vhodnost použití keramických dlažeb podle hodnoty protiskluznosti.

Protiskluznost může být rovněž vyjádřena hodnotami A, B, C – hodnoty vyjadřují protiskluznost pro chůzi bez obuvi (tab. 3).

V případě nerovného povrchu keramické dlažby s vysokým koeficientem tření se protiskluznost vyjadřuje také dynamickým koeficientem tření (tab. 4).

Další sledované vlastnosti
Nasákavost a mrazuvzdornost. S údaji o nasákavosti se setkáme na obalu zboží, a pokud tento údaj obal neobsahuje, pak je třeba mít se na pozoru. Jako mrazuvzdorné můžeme označit výrobky s nasákavostí do 3 %, zejména pak s nasákavostí do 0,5 %. Výrobky s nasákavostí 3 až 6 % jsou sice mrazuvzdorné, ale je nutné se řídit všemi doporučeními výrobce.

Hloubková obrusnost. Schopnost neglazovaného výrobku odolávat abrazivním vlivům chůze, které se projevují prošlapáním povrchu.

Geometrie keramických obkladů. Vyjádření délek stran, jejich přímost, tloušťka obkladových materiálů. Kvalita povrchu je charakterizována rovinností (někdy označovanou jako planarita) a barevností.
Modularita. Je odvozena od základních modulů M = 10 cm, M = 20 cm, M = 30 cm atd. a jejich násobků. Nemodulární rozměr znamená, že rozměry nejsou odvozeny ze základního modulu M. Nelze kombinovat prvky různých modulů – výsledkem je nemožnost zajistit průběh spár.

Barevné rozdíly. Barvy a barevné pigmenty používané v keramických materiálech jsou stálé a nevykazují stárnutí. Mohou však vlivem technologie nebo chybnou dekorací zvláště u glazovaných výrobků vykazovat barevné odchylky. Přesné vyhodnocení se provádí podle příslušné normy. Určité rozdíly odstínů i barvy jsou však žádány a u některých druhů výrobků, zejména neglazovaných, kde hlavní roli hrají přírodní pigmenty a kysličníky železa obsažené v základní surovině, jsou dominujícím estetickým prvkem.

Chemická odolnost. Odolnost proti chemickým činidlům. Při použití keramických materiálů hraje chemická odolnost významnou roli, zejména v agresivním prostředí. Normy určují (kromě jiného) i kvalitu povrchu, jako jsou trhlinky ve střepu, trhliny v glazuře, nenaglazovaná místa, důlky, vpichy, vady dekoru, výpalky železa, otlučené hrany a rohy, prach v glazuře. Norma určuje, co je přijatelné a co ne. Rozhodně nepřijatelné jsou otlučené hrany a rohy nebo velké praskliny ve střepu.

Kladení keramických obkladů
Před začátkem pokládky je nezbytné ověřit kvalitu podkladu. V případě, že nevyhovuje, je nezbytné provést úpravu. Kvalita podkladu musí odpovídat normě ČSN 74 4505 Podlahy. Určujícím faktorem pro trvanlivost vícevrstvých konstrukcí je pevnost v přilnavosti jednotlivých vrstev, dostatečné pevnosti, únosnosti a tvarové stability podkladu. Zvláštní pozornost se musí věnovat vlhkosti a zbytkové vlhkosti podkladu. Vlhkost podkladu pro kladení dalších vrstev podle ČSN je maximálně 4 %.

Pomocí vyrovnávacích nebo správkových hmot, penetrací a dalších materiálů jsme schopni připravit kvalitní podklady. Nesmíme však zapomenout na správnou geometrii stěn – rovinnost ploch a kolmost stěn, která je základní podmínkou při přípravě podkladu pro obkládání technikou floating – buttering, tj. tenkovrstvého lepení keramických nebo kamenných obkladů. Podle normy ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení mohou být odchylky pouze ±2 mm (měřeno latí na vzdálenost dvou metrů). Každá nerovnost podkladu zvyšuje náklady na lepicí hmoty, a tím prodražuje materiálové náklady a do určité míry snižuje kvalitu, zvyšuje pracnost provedení a snižuje produktivitu práce. Vždy je důležité dodržet technologické lhůty.

Lepidla a tmely – lepicí hmoty
Rozhodnout, jaký druh lepicí hmoty zvolit, bývá někdy složitý problém. V České republice, stejně jako v Evropě, platí harmonizovaná norma ČSN EN 12004/2003 Malty a lepidla pro keramické obkladové prvky. Tato norma předepisuje terminologii vztahující se k výrobkům, pracovním metodám a aplikačním vlastnostem malt a lepidel pro keramické obkladové prvky.

Vlastnosti lepicích malt a lepidel přímo ovlivňuje druh použitého plniva. Podle chemické povahy pojiv se dělí do třech skupin:
C – cementová malta: směs hydraulických pojiv, kameniva a organických přísad, která se bezprostředně před použitím mísí s vodou nebo kapalnou složkou.
D – disperzní lepidlo: směs organických pojiv ve formě vodné polymerní disperze, organických přísad a minerálních plniv připravená k použití.
R – lepidlo z tvrditelných pryskyřic (tzv. reakční): jedno- nebo vícesložková směs syntetické pryskyřice, minerálních plniv a organických přísad, která se vytvrzuje chemickou reakcí.

Každý druh se může vyskytovat v různé třídě, pro označení používáme tyto zkratky:
1 – malta nebo lepidlo pro běžné použití,
2 – malta nebo lepidlo pro náročnější aplikace,
F – rychle tvrdnoucí malta,
T – malta nebo lepidlo se sníženým skluzem,
E – malta nebo lepidlo s prodlouženou dobou použitelnosti,

Příklady označení cementových malt
C1 – normální cementová malta (např. pro lepení nasákavých obkladů a dlažeb pro běžné použití, na stabilní vnitřní minerální podklad),
C1T – normální cementová malta se sníženým skluzem (např. pro lepení obkladů a dlažeb na kritické podklady jako podlahová vytápění a sádrokarton),
C2TE – zlepšená cementová malta doplňko­vými charakteristikami, sníženým skluzem a prodlouženou dobou zavadnutí (např. pro lepení slinuté – nenasákavé dlažby v interié­ru i exteriéru, na balkonech a terasách).

Toto jsou pouze základní příklady označení, kombinací může být mnoho. Označování je možné pouze kombinací uvedených symbolů (ČSN EN 12004/2003).

Cementové malty a lepidla a spárovací malty se podle naměřené hodnoty příčné deformace zařazují do dvou tříd:
S1 – deformovatelné malty, lepidla a spárovací malty s příčnou deformací ≥2,5 mm
a <5 mm=““ br=““> S2 – vysoce deformovatelné malty, lepidla a spárovací malty s příčnou deformací ≥5 mm.

Druhy spárovacích malt a lepidel pro keramické obkladové prvky
CG – cementová spárovací malta,
RG – spárovací malta nebo lepidlo z tvrditelných pryskyřic.

Cementové spárovací malty se mohou vyskytovat v různých třídách na základě rozdělení podle doplňkových charakteristik. Pro tyto třídy používáme následující označení:
1 – normální spárovací malta,
2 – zlepšená spárovací malta (příp. doplňkové charakteristiky označené jako W – snížená nasákavost ve vodě a Ar – vysoká odolnost proti oděru).

Příklady označení spárovacích hmot:
CG1    běžná spárovací malta,
CG2Ar    zlepšená spárovací malta s vysokou odolností proti oděru.

Kvalita práce obsažená v normě
Kvalitu obkladačských prací ovlivňuje ještě celá řada dalších faktorů, jako je použití kvalitního nářadí či pomocných materiálů. Zásady jsou obsaženy v ČSN 733451 – Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů z roku 2006. Jde o zásadní normu, která by měla spolu s ostatními normami v oblasti stavební keramiky vytvořit systém takzvaných správných praxí. Tyto správné praxe budou vyjadřovat základní pravidla pro provádění keramických obkladů.

PhDr. Eduard Justa
Foto: archiv autora

Autor je odborným expertem Cechu obkladačů a autorem několika publikací k tematice obkladů.