Podlahové konstrukce z pohledu akustiky

Akustická izolace podlah

Důležitou vlastností podlahových konstrukcí je jejich schopnost akusticky izolovat, to znamená eliminovat šíření hluku mezi jednotlivými podlažími. Požadavky na zvukověizolační vlastnosti jednotlivých konstrukcí stanovuje norma ČSN 73 0532: 2000, při akceptaci změny 1/2005 – Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky. Zatímco u dělicích příček a obvodových stěn se z akustického hlediska posuzuje jen vzduchová neprůzvučnost, u podlahových konstrukcí se kromě vzduchové neprůzvučnosti hodnotí i schopnost konstrukce snižovat kročejový hluk (kročejová neprůzvučnost).

Vzduchová neprůzvučnost podlah

Je to schopnost podlahové konstrukce (v součinnosti se stropní konstrukcí) izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem, přičemž zvuk vzniká v jedné z místností a šíří se spárami, konstrukcí, svislými stěnami či okolními konstrukcemi. Lze ji charakterizovat buď váženou laboratorní neprůzvučností R_w, nebo váženou stavební (praktickou) neprůzvučností R’_w. Laboratorní vzduchová neprůzvučnost se posuzuje při ideálních podmínkách bez vlivu okolních konstrukcí, přičemž stavební vzduchová neprůzvučnost se měří přímo na stavbě a zahrnuje i vliv šíření zvuku okolními konstrukcemi. V zásadě se rozdíl mezi laboratorní (R_w) a stavební (R’_w) váženou vzduchovou neprůzvučností pohybuje kolem 2 až 6 dB. V praxi se často zanedbávají okolní konstrukce a samotná podlahová konstrukce se posuzuje jen podle laboratorní vzduchové neprůzvučnosti, což v konečném důsledku vede k mnoha problémům v pozdějším užívání bytu nebo domu.

Kročejová neprůzvučnost podlah

Vyjadřuje schopnost podlahové konstrukce tlumit hluk, který vzniká při mechanických nárazech do jejího povrchu (chůze nebo náhodný náraz předmětu) a šíří se jako vlnění do okolních, pevně navázaných konstrukcí. Číselně se vyjadřuje jako vážená normalizovaná hladina kročejového zvuku – ať už jako laboratorní L_nw nebo jako stavební L’_nw (tyto hodnoty jsou totožné). Vliv podlahové konstrukce na celkovou eliminaci kročejového hluku lze vyjádřit pomocí tzv. indexu zlepšení kročejové neprůzvučnosti ∆L, který je rozdílem mezi hladinou kročejové neprůzvučnosti stropu s podlahovou konstrukcí a hladinou kročejové neprůzvučnosti stropu bez podlahové konstrukce.

Požadavky na zvukovou izolaci konstrukce mezi dvěma místnostmi – chráněnou (přijímací) a hlučnou (vysílací) podle ČSN 73 0532

R´_w – Vážená stavební vzduchová neprůzvučnost (pro danou konstrukci naměřena na konkrétní stavbě),
R_w – Vážená laboratorní vzduchová neprůzvučnost (pro danou konstrukci naměřena v laboratoři),
L´_n,w – Vážená stavební normalizovaná hladina kročejového zvuku

Konstrukce podlah

Z konstrukčního hlediska lze podlahy rozdělit na:

• těžké plovoucí podlahy,
• lehké plovoucí podlahy,
• roštové podlahy.

Těžké plovoucí podlahy

Realizace těžkých plovoucích podlah patří v současnosti mezi nejčastější konstrukční řešení podlah. Do této kategorie můžeme zařadit podlahy, jejichž plošná hmotnost je větší než 75 kg/m².

Základem těchto konstrukcí je stropní nebo základová deska, na niž se aplikuje hydroizolační vrstva bránící pronikání vlhkosti ze spodní strany do dalších vrstev. Na hydroizolační fólii se následně natěsno uloží tepelná a akustická izolace (v jedné nebo ve více vrstvách).

V případě vícevrstvé izolace se doporučuje spoje jednotlivých desek prostřídat, aby se předešlo tvorbě akustických a tepelných mostů. Ve styku stropní konstrukce se svislými stěnami se po celém obvodu místnosti položí pásy izolačního materiálu (silné 10 až 15 mm) až do výšky budoucí roznášecí vrstvy. Na ně se vodotěsně uloží hydroizolační fólie, jejímž úkolem je ochránit izolant před vodou z betonového potěru.

Především u vláknitých izolačních materiá­lů (izolací na bázi minerálních vláken) hrozí, že voda pronikající z betonového potěru výrazně sníží schopnost tepelné a akustické izolace. Následně se na izolační vrstvu aplikuje ne příliš mokrý betonový potěr v minimální kvalitě B20. Ten je možné nahradit i anhydritovými litými potěry, které zjednodušují práci a mají dostatečnou pevnost i u nižších tlouštěk (betonové potěry splňují pevnostní charakteristiky při tloušťkách asi 50 až 60 mm, anhydritové potěry už při tloušťkách asi 30 až 40 mm). Po vyzrání roznášecí vrstvy se může aplikovat podlahová krytina.

Plošná hmotnost těžké plovoucí podlahy v součinnosti s vhodným druhem izolačního materiálu zvyšují vzduchovou neprůzvučnost celé konstrukce. To znamená, že takovéto složení podlahy je z akustického hlediska vyhovující. Kromě toho lze správnou realizací všech detailů a přerušením všech akustických mostů (styků akusticky tvrdých materiálů) eliminovat i šíření kročejového hluku. K tomu přispívají i okrajové pásy izolace, jejichž funkcí je přerušit šíření kročejového hluku z vodorovné podlahové konstrukce do svislých stěn a následně do spodních podlaží.

Lehké plovoucí podlahy

Toto řešení se využívá u staveb, jejichž konstrukce nejsou vhodné pro mokré procesy. Podlahové konstrukce se realizují především při zobytňování podkroví nebo výstavbě montovaných dřevostaveb. Do skupiny lehkých plovoucích podlah patří konstrukce, jejichž plošná hmotnost je vyšší než 15 kg/m² a nižší než 75 kg/m². Jejich složení je podobné jako u těžkých plovoucích podlah.

Hlavním rozdílem je roznášecí vrstva, která se u lehkých podlahových konstrukcí realizuje z velkoplošných materiálů na bázi dřeva (OSB desky, překližky, cetris desky apod.) nebo na bázi sádrovláknitých a sádrokartonových desek. U většiny velkoplošných materiálů je doporučeno používat desky silné 12 až 18 mm (podle pevnosti materiálu). Ukládají se na izolační materiál minimálně ve dvou vrstvách tak, že vrchní deska se natočí oproti spodní o 90°. Pro vyšší stabilitu konstrukce se musejí obě vrstvy navzájem sešroubovat samořeznými vruty.

Některé velkoplošné materiály s vyšší pevností lze ukládat i v jedné vrstvě. Jejich tloušťka však musí být větší než 22 mm a spoje jednotlivých desek musejí být realizovány na pero a drážku (polodrážku). Následně se na roznášecí vrstvu může aplikovat podlahová krytina.

Lehká podlahová konstrukce je z akustického hlediska vhodná především pro stropní konstrukce s vyšší plošnou hmotností. Její kombinace spolu s těžší konstrukcí stropu zabezpečí dostatečnou vzduchovou neprůzvučnost celého systému. V případě montovaných dřevostaveb je možné ke zvýšení celkové plošné hmotnosti použít roznášecí desky se zvýšenou objemovou hmotností (cementovláknité desky apod.). Vláknité izolační materiály a správná realizace všech detailů umožňují eliminaci akustických mostů, a tím i eliminaci šíření kročejového hluku. K omezení šíření hluku značně přispívají i okrajové pásy izolace, které přerušují styk podlahové konstrukce se svislou stěnou.

Roštová podlaha

U tohoto druhu podlahové konstrukce se používá izolace, která nemá dostatečnou pevnost na přenášení nahodilého zatížení. Nosným prvkem je rošt, který může být zhotoven ze dřeva nebo z kovových profilů. Mezi jeho jednotlivé prvky, které musejí být podlepeny pružnou útlumovou fólií, se vkládá tepelná a akustická izolace. Na nosný rošt se následně ukládá roznášecí vrstva, na niž lze přímo montovat podlahovou krytinu. V některých případech se podlahová krytina montuje i přímo na nosný rošt (např. má-li podlahová krytina dostatečnou pevnost a rošt přiměřený rozestup).

Z akustického hlediska je tato konstrukce méně účinná. Její plošná hmotnost je nepostačující ke zvyšování vzduchové neprůzvučnosti a mnoho akustických mostů v podobě jednotlivých prvků nosného roštu zapříčiňuje značné šíření kročejového hluku. Z tohoto důvodu se pro zvýšení útlumu kročejového hluku doporučuje všechny akusticky tvrdé prvky konstrukce podložit izolačním materiálem, který přeruší akustický most.

Ing. Miroslav Zliechovec
Foto: Knauf Insulation

Autor pracuje jako aplikační technik ve společnosti Knauf Insulation, s. r. o.